Dualita na naší planetě aneb važme si duality.

29.11.2017

Naše planeta Země je jedinečná právě díky dualitě, kterou zde máme v rovnováze. My lidé si často přejeme, aby zde bylo více lásky a méně té nelásky. Jenomže to bychom ztratili to, co nás v celém vesmíru dělá jedinečným. 

Díky své praxi  jsem poznala mnoho bytostí (duší) které se inkarnovali do těla člověka, sem na Zemi, které pochází z rozličných planet. Skrze tyto duše jsem poznala planety kde je pouze světlo, kde je pouze tma, kde jsou světlo a tma v různých poměrech, ale nikde není taková rovnováha jako na naší planetě Zemi. Díky této rovnováze se sem můžou všechny tyto bytosti inkarnovat. Tato rovnováha dualit jim umožňuje zde přebývat a učit se to co na své planetě nemohou. Ale o tom až někdy v dalším článku. 

O dualitu naší planety se stará mnoho světelných bytostí. Podělím se teď o jeden příběh za všechny. Jednou ke mně do praxe přišla mladá paní s tím, že neumí pochopit co se dělo poslední roky s její maminkou, která si nakonec vzala svůj život.  Když jsem se podívala na maminku této paní, nazveme jí Milenu, tak jsem zjistila, že Milena byla inkarnovaný anděl. Inkarnovala se na Zem s nelehkým plánem duše a právě poslední roky svého života, plnila své poslání.  Paní Milada poslední roky skrze svůj život, své prožitky sbírala do své duše  temnotu (tak jsem to viděla). Prožívala si těžké chvíle a tato temnota v ní vyvolávala i deprese, zlobu a vše co temnota sebou nese. Její dcera mi potvrdila, že se ke konci svého života změnila. Když nasbírala Milena dostatek temnoty do své duše, vzala si život. I toto bylo v plánu duše. Protože to byl jediný způsob, jak temnotu, která zde na Zemi byla navíc, byla sem propašovaná temnými bytostmi, mohla dostat zpátky tam odkud přišla.  Bylo mi ukázáno, že když duše Mileny opouštěla tělo, letěla pryč od Země a tam někde v dálce ve vesmíru ze své duše vystřelila tu temnotu na planetu, kterou jsem viděla v červených barvách. Vrátila to tam odkud to přišlo. Jasně že popis" vzala to do své duše" není úplně přesný, je to jako by kolem duše byl jakýsi sběrný obal. 

Tento příběh říká, nesuďte, nevěřte tomu, že sebevraždy jsou něco, co se potrestá. Je tolik možností, proč člověk odejde tímto způsobem, že bychom se měli naučit nedělat závěry. Každý jedinec má svůj plán a vše má svůj důvod. 

Tento příběh nám i ukazuje, že o naší dualitu je stále zájem. Jedna strana se snaží tuto rovnováhu zhroutit, pro svůj prospěch, protože kdyby zde bylo více tmy, zabránilo by se těm ze světla se sem inkarnovat. Druhá strana, ale udržuje rovnováhu a to různými způsoby, tento příklad je jen jeden střípek za všechny. 

Jak to myslím, že kdyby nebyla rovnováha, nemohli by se sem všechny ty bytosti inkarnovat? Protože kdyby zde bylo příliš světla, temnota by zde nepřežila, kdyby zde bylo příliš světla, temnota by se sem neinkarnovala. Budete-li číst  mé příspěvky, budete si sbírat své střípky a postupně budete dostávat celistvý obraz toho jak to vlastně funguje.  Pravděpodobně napíši nějaké články i o těch, co se inkarnovali z různých planet, jak se na těch planetách žije a proč šli zrovna  na naší planetu. 

Nevěřte slepě všemu co slyšíte či čtete. Sbírejte si své puzzlíky, mějte svou mysl otevřenou všem možnostem a to i těm, které jsou jak z pohádky či scifi filmu. Jednou Vaše Puzzle zapadnou a Vy pochopíte i to, co jste nikde neslyšeli, nepřečetli. Jednou pochopíte vše.  Vaše Xariska Vám přeje krásné skládání svých pravd.