Duše zemřelých aneb mrtvé duše

28.11.2017

Často se používá termín mrtvé duše, nu když se zamyslíme, zjistíme, že je to hloupé označení něčeho, co neumírá.

Napíši jiný pohled, napíši pohled, který již dlouho znám, ale teprve dnes mám pocit, že je čas to naťuknout.
Mnoho lidí si myslí, že všechny mrtvé duše se musí odvést. Jenomže to je jako bychom si chtěli hrát na spravedlivého boha a přitom jsme úplně slepí, hluší a neznalý.
Ano jsou ti co jsou uvízlí a chtějí pomoci přejít do svého času či prostoru. Když sleduji odvádění duší, tak nejdou všichni na stejné místo. Není to tak jednoduché , že je pošleme do světla a je hotovo. Když sleduji duše které odvést nemám, přesto, že žijí tu mezi námi. Tak jsem zjistila, že oni tu být mají.
Naše města jsou plná mrtvých duší, které jsou ze všech možných časů. Žijí si své životy tu mezi námi. Jsou určitou součástí této reality.
.
Proč si naivně myslíme, že když nás někdo naučí odvádět mrtvé, že máme právo každou co potkáme někam odvést? Proč si myslíme, že všechno známe a všechno víme?
Možná je to naše lidská část, která se ještě nenaučila tu pokoru před velikostí toho, co je nám stále nepoznáno.
.
Kolik lidí nevidí mrtvé, přesto se pídí jak je odvést ve snaze zasahovat a prý pomáhat.
Kolik lidí si hraje na spravedlivého a na boha, při rozhodování druhých a to těch mrtvých i těch živých?
Je jich stále mnoho.
Ó ty človíčku, ty mladá duše, ještě potřebuješ dospět než pochopíš co sobě činíš.
.

V dnešních energiích, kdy se hranice mezi dimenzemi a paralery ztenčují. Kdy více než kdy předtím dokážeme vnímat, cítit, vidět i ty světy, které sousedí s tím naším, snadno můžeme zasahovat a hrát si s chaosem a polopravdami, které se nám v našich myslích usazují.

Nejnovější články na našem blogu

Přečtěte si, co je nového
 

Temná noc duše
Když někdo raní naše city, jsme do jisté míry otupělí. Pocit utrpení a beznaděje převálcuje naše myšlení a naplní nás nejistota. Život jako by ztrácel smysl a realita se mění. Nic nepůsobí skutečně, nic není skutečné. Radost jako by nás opustila, vše je utlumené, nicotné. Zůstává jen beznaděj, obava, prázdnota. Slova nejsou...

Je to už nějaký ten rok, co ke mě přišla jedna paní s prosbou, zda bych se jí nepřijela podívat na její dům. A já jela. Na místě jsem zjistila, že sice povídala něco o mrtvých duších a prokletí, ale ono toho bylo mnohem více.