Hledání svého poslání

02.06.2018

Jak jsem již několikrát někde zmiňovala, mé dary mám otevřené od mala a začala jsem  někdy v roce 1995 výkladem karet nahlížet za oponu pro druhé. Protože ke mně stále chodí ti, kteří mají otázku ohledně toho jaké je jejich poslání, rozhodla jsem se napsat tyto řádky. Je to hodně o mém životním příběhu na toto téma. A věřím, že je to ten nejlepší způsob, jak odpovědět všeobecně bez konkrétního náhledu, všem kdo tyto řádky čtou a hledají svou odpověď.

Také jsem chtěla vědět co ze mě bude, věděla jsem, že kartářka to nebude. Jako kartářka jsem pouze začínala, ale stále jsem narážela na nezodpovězenou otázku, kam jdu a co ze mě v tom duchovnu bude.  Jednou aniž bych si tuto otázku dala jsem šla ze zvídavosti vyzkoušet akupunkturu. Když jsem tam přišla, pán se na mě nějak zvláštně podíval, cítila jsem tam něco hlubšího, ale jak je mým zvykem i dnes, prostě jsem to přešla a neřešila. Když jsme si sedli ke stolku, začal úplně odjinud, zeptal se mě, zda chci vědět co je v mým osudu, co je mým posláním. Já byla nadčená a řekla jsem jasně, že ano. Dnes vím, že on něco viděl a byl zvědavý a já nebyla dostatečně vyspělá na to abych zareagovala jinak. Jenomže všechno má své načasování a svou posloupnost. Tak mě dostal do jiného stavu vědomí a vedl mě tak, že jsem mu říkala co vidím, šla jsem velice dlouhou chodbou a otvírala jedny dveře za druhými, a za každými dveřmi byla opět pouze prázdná chodba a další dveře, každé dveře byli menší, až jsem došla ke dveřím, které když mě vyzval abych je otevřela, byli tak malinké, že můj prst byl větší a tak otevřít nešly. Jeho hlas, kterým zklamaně řekl, tak to nechte být a vraťte se, mi ukázal, že jsem na té poznávací cestě nebyla kvůli sobě, ale kvůli němu, on chtěl, mě dnes z neznámého důvodu vědět kdo jsem a moji drazí průvodci to nedovolili. Mimochodem dnes chápu i ty dveře. Je to přesně cesta kterou jsem šla, cesta učení, čím více jsem znala, tím hlubší a jemnější vjemy jsem nabývala. Tím menší a jemnější dveře jsem otvírala. 

Ani tento případ mě ale od té otázky neodradil, vždy když jsem se někam posunula, když mě moji drazí duchovní něčemu novému naučili či učili, jsem si dělala závěry, aha to je ono, to budu. :-D Jasně, že to byli pouze domněnky a ne skutečnost. 

Čas od času jsem poznala lidi, kteří měli své dary a své vnímání. Čas od času někteří z těchto lidí zareagovali zvláštně a vyvolali ve mě otázky, co vidí? vidí snad kdo jsem ? já to chci vědět :-) Většinou když jsem v duchu požádala aby mi řekli co ti lidé vidí, jako by dostali zákaz, najednou dělali jako bych byla jako ostatní kolem. Přiznávám, že mě to tenkrát štvalo, a vůbec jsem nechápala. Dnes vím, že neviděli pravdu, jen se jí dotkli a vyvolalo to u nich otázky a zájem, ale moje vyslané přání mělo přesně obrácený efekt, každý z těch lidí měl za sebou své duchovní a ti je odvedli od toho zajímat se o mě. 

Tohle vnímám i dnes. Když jdu někde mezi lidmi, já už jsem tak nějak otupělá, ale partner nebo některé mé kamarádky mi říkají, že se lidé na mě dívají, že si mě i ženy prohlížejí. To přání vědět co ony vidí na mně, mám stále, ale už ne pro zodpovězení otázky, protože odpověd už dávno mám, ale protože vím, že lidé mají tak zajímavé rozlišné vnímání toho nehmatatelného. Ale to bych já narušovala jejich vnitřní já a tak se toho stále jen čas od času dotýkám a vím, že jednou naleznu celou, dnes neuchopitelnou pravdu. A jen tak opět mimochodem, i tohle byla cesta, kdy jsem se učila pracovat se svou zvídavostí. Vždyť už víme, že vše je se vším propojené. 

Moc zajímavé bylo poznání tohoto nepoznaného před cca 5ti léty. Bylo to v době když jsem žila v Chomutově. Vždy když jsem šla někde po městě, a ucítila jsem v zádech, že do mě někdo kouká, nebo by chtěl nahlédnout. Že o mě má někdo příliš veliký zájem a nahlíží do mých vnitřních vrstev, vždy jsem věděla, že když se otočím bude tam někde na druhé straně ulice, přes silnici nebo prostě tam někde opodál nějaká paní či slečna tmavé pleti, která chce vědět víc než by měla. Toto období v tomto městě mě naučilo, více si  chránit, to co je mé  :-)


Jeden čas, někdy před cca 10ti lety mě moji drazí duchovní učili pracovat s temnými bytostmi. Tehdy jsem si myslela, vlastně mě na to navedla moje kamarádka čarodějka, že budu asi exorcistou :-D O tomto tématu napíši konkrétněji v jiném článku. 

Když se mě přijdou lidé ptát co je jejich posláním, nahlížím konkrétně kde jsou a jak je navést k  tomu bodu, kdy si na to přijdou sami, aniž by jejich vnitřní skutečnost vytáhl na povrch někdo druhý. Někteří mají ještě dlouhou cestu práce sám na sobě, jiní už jsou velice blizoučko a občas stačí pouze tato jediná má konzultace vytáhnout na povrch ten poslední dílek. 

ČLOVÍČKU ODPOVĚDI NA SVÉ OTÁZKY UŽ ZNÁŠ, POKUD NEJSOU ZVĚDOMNĚNÉ, ČEKAJÍ POUZE NA TO AŽ SI POSKLÁDÁŠ SVÉ ŽIVOTNÍ PUZLÍKY DO BODU, KDY SE TI ODPOVĚD VYTÁHNE Z HLOUBKY TVÉHO JÁ NA POVRCH, AŽ BUDEŠ PŘIPRAVEN S TOUTO TVOU PRAVDOU PRACOVAT PRO TVÉ VYŠŠÍ DOBRO A PRO DOBRO DRUHÝCH.

Toužíte -li najít své Já, propojit se sám se sebou. Bude mi ctí Vás na Vaší cestě vést a být nápomocnou skrze mé dary. Tohle je ten můj dar vám všem, kteří jste připraveni ho přijmout. Vaše Xariska