Když mě to zaválo do Plzně

17.03.2018

Trochu vzpomínky na rok ....  už nevím přesně, ale je to mnoho let.
Každopádně se podělím o jednu mou vzpomínku, jaké to je, když dokážete mít své dary pod kontrolou.

Bylo to období, kdy jsem žila kousek od Plzně, tehdy jsem šla po novém městě, kam jsem se zrovna nastěhovala a dovolila jsem si otevřít své dary a vyprávěla svému příteli, který z toho města pocházel a ke kterému jsem se nastěhovala, vyprávěla jsem mu vše co vím, vidím atd.

Šli jsme ulicí a já vyprávěla, že v tomto domě je tolik mrtvých, koukají, tohle říkají, tento dům si prošel tím a tím. V tomto domě žijí lidé kteří věří víře podobné budhismu, mají se rádi a jsou šťastný, ale přijde jim do osudu to a to. V tomto domě jsou lidé smutní a velice bolesti je tam cítit. V tomto domě je pouze jeden člověk a ....
Zatím co jsme takto chodili a já svému příteli vyprávěla vše co vím, on mi na to vždy pak odpověděl co o tom domě či jeho obyvatelích ví a tak to vše krásně zapadalo.
Tenkrát jsem přišla na rozcestí a řekla jsem do této ulice nejdu, promiň, tam mě někdo nechce. Nu a on byl zlatíčko, vše chápal a tak jsme tam nešli.


Ráda si sem tam vzpomenu, jaké to bylo žít s někým, kdo přesto, že se o ezoteriku nezajímá, je tolik propojen a tak čisté duše.
Ráda vzpomínám na to jaké to je, mít vedle sebe někoho, komu mohu vše říci a vím, že ho tím neovlivním na tolik, aby přestal být sám sebou.
Jenomže jednou přišel den a já dostala zprávu, že je čas ho opustit, protože k němu jde jeho vyvolená a já byla jen na čas. Nejen že jsem dostala zprávu, ale otevřela se mi i časová trhlina a já viděla tu ženu, která má přijít místo mě. 
Když jsem mu to tenkrát řekla, nazlobil se na chvilku na celý svět, ale když jsem mu řekla, že jde k němu ta pravá, a že je už za rohem zklidnil se. Přišla myslím do 14ti dnů a dodnes jsou spolu, je to už řádka let.

Vše má svůj důvod a své načasování.
Svět je velice pestrý a barevný.