Na jednom nádraží a skok v čase

28.11.2017

Seděla jsem na jednom nádraží a povídala si s kamarádkou.
Jak tak sedíme, opona času se odhrnula a já byla přenesena do doby, kdy strach a bolest byl realitou každodenního života. Byla válka.
Viděla jsem vagony plný lidí (židů), cítila jsem jejich strachy, starosti a směsici myšlenek... Nastupovali do těch přeplněných vagonu další lidé, a na vše dohlíželi vojáci v německých uniformách. Někdo mi pošeptal do ucha "ten voják je důležitý, dívej se" A já poslechla a o něm vám chci napsat.

Byl tam voják, nevím jaké národnosti, či Němec, nebo jen byl v německé uniformě, není to důležité. Důležitý je člověk, ne jeho národnost!
Byl tam a když jsem ho četla, tak se snažil ULEHČIT těm, kteří nastupovali do vlaků. Měl to v sobě jako jeho životní úkol, pomáhat těm, kteří to potřebovali v tomto čase nejvíce.
Jak to tak sleduji, zatoužila jsem o něm vědět více a tak jsem skočila v čase, ale i v místě a uviděla jsem ho někde, kde dával uvězněným lidem (myslím že to byli koncentrační tábory) chléb a vodu. Dával jim i něco co neumím popsat jinak než jako hřejivé světlo ve studené tmě. Dával jim i naději, i když nevím jak je to myšleno.
Tento muž ve vojenské uniformě dělal přesně to co dělat měl. Přesně to co si naplánovala jeho duše. Dělal přesně to jak to cítil. To je to co jsem měla poznat.

Já osobně se nezajímám o historii, nečtu věci o tom co bylo. Nelákají a nikdy mě nelákali sepsané historie, mám uvnitř v sobě stále něco, jako by to všechno nebylo důležité. Jako by mě to jen omezovalo v té pravdě, kterou mohu poznat. Vždyť vše je o pohledu toho kdo to psal a hlavně je to o tom záměru, proč to psal.

Tento příběh nemá v tomto článku konec, je to otevřené. Každý si v tomto příběhu najde to své. Já jen vím, že další střípky k tomuto příběhu napíši již brzo, přesto to nebude o tomto příběhu. Budou to puzzle do skládanky. Každá puzzle vypovídá svůj příběh a na první pohled k sobě vůbec nepasují, ale když se poskládají, pak teprve můžeme objevit tu hloubku poselství, které k nám chodí.

Všem přeji krásné dny, naplněné láskou vaše Xariska Vědma Terapeutka

Neexistují náhody. Každý krok který uděláme, každá myšlenka kterou vyšleme... vše má svůj důvod. 

www.xariska.cz