NE-MOC aneb učení skrze mé tělo

14.02.2019

NE MOC
Na seminářích jsem o své ne-moci něco málo říkala. Dnes je čas to trochu stručně  shrnout. 

Celý život jsem byla zdravá, zakládala jsem si na svém zdraví, milovala jsem ho a tak jsem si ho naplno užívala. Ano máme v našem rodu mnoho nemocí a tak jsem často slýchávala na co vše si mám dávat pozor, co vše mě asi nemine... Ano jsem člověk plný emocí atd. takže ne vždycky to bylo lehké ignorovat, někdy jsem se musela vnitřně ujistit že jejich obavy a rady se mě nedotkly. 

Také jeden čas se mi stávalo, že mi někdo zavolal do mé praxe s tím že by chtěl pomoc se svým uzdravením, ale moje odpověd na otázku, zda jsem sama prošla nějakou nemocí a já řekla ne způsobila nedůvěru. Jeden čas to vypadalo, že na mě něco z venčí útočí, že vlastně nemůžu léčit když sama jsem nebyla nemocná :-D Ani tehdy jsem nepodlehla. A je jasné, že jsem útočila já sama na sebe :-) V té době jsem to sama slýchala všude kolem. Snad každý léčitel říkal jak se na svou cestu dostal skrze své vlastní ne-moce a já zase byla jiná .... :-) 

Vlastně jsem si to užívala natolik, že se mi vyhýbali i veškeré virové, běžné ne-moci. Tedy až na jednu vyjímku a ta přišla po mé 40tce, ale i to mělo svůj důvod. A tedy mluvím li o dospělosti, protože v dětství jsem to měla tak nějak naopak. O tom ale třeba jindy :-) 

Vše začalo až když jsem se začala duchovně učit o "NESMRTELNOSTI NAŠICH HMOTNÝCH TĚL." tam je začátek této ne-moci, tohoto učení.
Loni v létě se mi stal, já to nazývám úraz. Prostě mé tělo zkolabovalo. Zajímavé bylo, že mi stále chodilo, řešit to cestou fyzična ne duchovna ... a tak jsem vlastně procházela rychlokurzem jak to ve fyzickém světě chodí s doktory a našimi lékařskými instituty, s naším zdravotnictvím. 

 Nakonec po mnoha měsících přišel zlom, konečně mi někdo řekl co mi je a já cítila že se konečně trefili :-D Po dalších testech mi řekli, že mám klíšťovou encefalitídu, neboli boreliózu, hurá, konečně vím co mi je. Vážně jsem se cítila v té chvíli jako vítěz, ten pocit zjištění je nepřenosný. To jsem se dozvěděla v prosinci, když přišli výsledky. Začala jsem tentokráte už duchovně pracovat na vyléčení. Nu a nakonec se stalo to, že jsem šla na nové testy začátkem ledna, a ty řekli, že mi nic není. V době kdy ještě jsem fit nebyla :-) Dnes jsem fit, jen něco dobíhá, ale už vím, že mohu říci. JSEM ZDRAVÁ, to učení je za mnou. I když ani to není pravda, vždyť víme, že se učíme celý život . 

Všechno, každá ne-moc je ukazatel. Může to být pozůstatek z rodu, může to být učení, může to být nepochopené cosi, může to být i náš plán prožitku.... ale všechno je vždycky o nás samých. Je pouze na nás jestli chceme vyléčit a nebo se chceme pouze léčit. Je pouze na nás samých jak se ke všemu postavíme, nehledě na čas a cestu. Nakonec když pochopíme, vyvolá to v nás hluboký pocit pokory a vděčnosti, že jsme mohli toto poznání projít. 

Občas mi někdo v praxi říká a často s pláčem, že potřebuje pomoci s vyléčením, a když mu co nejšetrněji řeknu, že ne každý to opravdu chce, dostanu jeho egem facku, většinou odpovědí "kdybych to nechtěla tak vás neoslovím, to dá rozum ne". bohužel tak jednoduché to není. Mnoho ne-mocných si ve svém vnitřku svou bezmocnost užívá a není připraven jí pustit. Důvodů je milion. Je pouze na každém kam až to nechá zajít. Každá ne-moc má svůj kořen a každý človíček je jedinečný v tom jak to vše má uchopit a nejen proč ale taky co ve skutečnosti a často nevědomky chce z této své ne-moci vytěžit. 

Miluji vás všechny. Milujte své těla, milujte své životy, milujte sami sebe .... 

Vaše Xariska