Nekopírujte, jste originál, ne kopie

31.03.2018

Jeden den mi přijde do praxe paní, které vysvětluji, že za celou svou minulostí má zavřít dveře, protože ona nemusí žádné řešení hledat v minulosti. Všechno co ve svém životě bude řešit má řešit skrze přítomnost. To znamená nehledat proč a kdy se to stalo, prostě to správně chytit a teď vyřešit, zpracovat. 


Nu a hned druhý den přijde paní, která z banálním nedostatkem zjišťuje, že to tak banální není. Zjišťuje do čeho všeho jí to pavučinově zasahuje a řešit se to potřebuje skrze kořeny, které jsou v tomto životě, když jí bylo kolem 5ti let.
Vytáhli jsme na povrch něco, co úplně zahrabala ve své mysli hluboko a nechtěla si vzpomenout. 

NO JAK JE TEN ŽIVOT PESTRÝ A HRAVÝ. 


Nekopírujte, přistupujte k sobě jako k originálu.


Neexistuje dle mého žádný postoj, který by platil pro všechny. Neexistuje, žádná věc, která je nápomocná pro všechny.
Právě díky naší jedinečnosti, díky naší individualitě.
Je to možná proto abychom se učili po svém, abychom pochopili že kopie mohou být hezké, ale něco v nich chybí. Chybí v nich ten duch jedinečnosti, který člověk v sobě nosí. 


------------------------------------------------------------------------------------------------


Proč se tolik lidí snaží řešit něco svého sám, přesto, že se stále točí v kruhu a jen si nalhává, že je to lepší, že si to musí projít, že to musí být tak těžké a zdlouhavé a že ....... ,nejblbější co si namlouvají je když to hážou na karmu. To by mě vždy šlak trefil.
Vždyť naučit se najít odbornou pomoc je přeci jednodušší, jasně, stále říkám, nechoďte tou jednodušší cestou, ale zase zde je to o tom, přestaňte se točit v kruhu, přestaňte sami sebe trestat, přestaňte stávkovat.... Vyhledejte někoho, kdo udělá v jedné hodině to, co Vám může trvat roky.
Rozhodněte se být šťastný teď a ne až se něco naučíte, až si něco prožijete,nebo odžijete, až se pořádně potrápíte ....


Stále to vidím, stačí když mi někdo napíše ahoj a já vidím jak se zbytečně trápí, stačilo by tak málo aby pochopil, ale ... má tam to ale. Já nemohu dávat nevyžádané rady, nemohu vás někam strkat, to vy by jste měli o svém životě rozhodnout, ne já. 
A já se jen koukám na to, jak se někteří točí v kruhu a chtějí sami sebe ještě potrápit.
Jedna jejich část říká, už chci být šťastná, ale ta druhá křičí, ještě ne, ještě jsi nepochopila... a tak se točí v kruhu, každé kolečko je jiné, ale stále je to kruh.

Přitom kolikrát stačí táááák málo ...
Proč musím sledovat jak se lidé sebemrskají a pachtí se zbytečně, když vím co potřebují ke změně? Proč je mi to jen ukazováno, když vidím, že oni mou pomoc ještě nechtějí? A nebo mají nějaký důvod, který si dali jako překážku a pachtí se sami....
Tohle už dávno není o tom, že bych se měla já něco naučit. Tohle je o něčem jiném. Jako by jedna jejich část mě volala, ale ta druhá mě odháněla. A tak se jim ukážu, že tu jsem, nic nenabízím jen se ukážu a oni se rozhodnou jít svou cestou , která kopíruje jejich kolečko. A já jen koukám a vrtím hlavou nad tou rozmanitostí našich myšlenkových pochodů.

Jedni odmítají pomoc a raději si namlouvají něco, druzí naopak jsou závyslí na pomoci z venčí a nechtějí se uzdravit, protože by už neměli proč chodit k těm co jim můžou pomoci.

Životní pestrost. Vše je to o tom, přestat si něco namlouvat a najít tu cestu rovnováhy  Vaše Xariska vám všem přeje najít tu cestu rovnováhy co nejdříve. Prokoukněte ty hry, které se sebou hrajete a probuďte se z toho polospánku iluzí.