Odvádění mrtvých v Tunisu

19.03.2018

Díky jednomu rozhovoru jsem si vzpomněla na jeden hooodně starý zážitek. Právě z doby kdy jsem byla v Koloseu a to v Tunisu.
Byla jsem tam na rodinné dovolené a pobyt jsme si zpestřily 3 denním poznáním, kdy jsme jezdily a spaly na jiných místech než v našem hotelu. Po návštěvě v tom koloseu jsme přespávali v nějakém hotýlku a já si sebou přivedla mrtvou dušičku. Byla to duše nějakého jejich kněžího či jak ho nazvat. Někoho kdo se staral o zbloudilé duše.

Byla jsem tam se dvěma mými sestrami. Když jsme uléhali tak jsem konstatovala s úlevou jak je to super že nevnímám žádné duše ani nic negativního. Jakmile jsme stichly tak to začalo a bylo po klidu.


Vedle mé postele se zjevil tento duchovní, tedy jeho duch a začal mě přemlouvat a prosit o pomoc. Úplně si nevybavuji podrobnosti, ale vím, že jsem nechtěla a stále jsem mu vysvětlovala, že nejsem ta pravá, že nemohu atd.
Jenomže kdo jste byl někdy v Tunisu tak asi víte, že tito lidé když si vezmou něco do hlavy tak vám vymluví díru do hlavy.
Takže po nějaké době jsem zjistila, že nemám jinou možnost než souhlasit.
V tu chvíli on dal pokyn a já se napojila na nějaké místo. Viděla jsem dlouhý, veliký příkop z písku a z hloubky toho příkopu lezlo nespočet, stovky možná tisíce mrtvých duší. Ale bylo to úplně jiné než jsem zvyklá a proto jsem byla dost vylekaná. Viděla jsem je jako kostlivce a jejich víra měla dopad na to jak jsem je směla odvádět.
Přestala jsem s odváděním a zjišťovala co se děje, byli to opravdu mrtví ale jejich víra způsobovala mé jiné vnímání. Asi tak bych to přiblížila. Prostě jejich víra sehrála velikou roli.
Nad tím vším dohlížel právě tento jejich duchovní, který čekal prý na mě několik staletí. Jakmile jsem zaváhala okamžitě urputně začal prosit a vysvětlovat, nezapřel jejich mentalitu.
Nu odvedla jsem většinu, nezvládla jsem tenkráte všechny a on zůstal se zbytkem. Poznal, že už více nedávám a krásně mi poděkoval. Nebyli to slova ale ten pocit jeho slov se mi při vzpomínce stále vybavuje.

Když se zpětně nacítím zda je zapotřebí něco udělat, moji duchovní mi odpovídají, že je vše hotovo. Vše co jsem měla či mohla já udělat je uděláno a nemám se k tomu z nějakého důvodu vrace. Ne tak abych pátrala.
Nepustí mě nahlédnout a zjistit více, prý bych něco mohla otevřít, něco co má zůstat zavřeno.
Takže píši jen to co vím a jak to bylo. Pro mě tenkrát velice zajímavý a silný zážitek.

Není to jen tímto zážitkem. Ale mám v sobě pocit, že není úplně dobré míchat různé víry. Někdy pro někoho ano, protože naše koktejly duší a DNA jsou různé. Ale jedno pravidlo tu je. A my ho velice často porušujeme. Důvěřujeme cizím hodnotám a vírám více než vlastním.
Jen si přiznejte zda například věříte více křížku českému než Anchu Egyptskému či jinému amuletu z jiných krajů.
Jen tak na zamyšlení se.

Vaše Xariska