Svobodná volba / rodinné vazby

03.11.2018

Napíši vám příběh jedné mé klientky které budu říkat Ema. Tato Ema se narodila do rodiny s dalšími sourozenci. A jako mnohé rodiny i zde byli vazby na prarodiče různorodé. Z matčiny strany byli vazby problematické a skoro nulové, z otcovy strany byli vazby láskyplné a silné, jen do doby, než jak otec tak jeho rodiče umřeli. Bylo to v době jejího dospívání. 

Když se Ema poprvé vdala, po rozvodu si přiznala, že vlastně to nebylo úplně z lásky, ale že toužila po úplné rodině, kterou její manžel nabízel. Jenomže jak to už bývá, na těchto základech nic postaveného dlouho nevydrží. A tak žila dál. Udržovala se svou rodinou stav, kdy občas stávkovala, ale myslím si, že věděla, že do této rodiny patří. Pravidelně se vídali, všechny svátky slavili pospolu... prostě jedna rodina a to se všemi sourozenci a i s matkou. 

V každé rodině jsou černé chvíle, v každé rodině se stále něco řeší. Protože nejsilnější karmické zátěže se pročišťují či napravují právě skrze rodinu. Od té se totiž neutíká. A i kdyby ano, stále je tam uvnitř nás součástí. Krev prostě nejde popřít. 

Každý rodič dává do vínku svým dětem určité vnitřní pochody. Určitě jste se již setkali s tvrzením, že jeden sourozenec je podobný tetě, druhý otci, nebo třeba babičce ... Ano děti přebírají určité vzorce chování svých předků. Pokud to člověk pochopí, sám tím lépe porozumí tomu, co mu život nabízí a své reakce. 

Odskočím zde k jiné klientce, nazvu jí Petrou. Petra ke mě přišla s tím, že žije s mužem, který má dle jejího tvrzení ideální rodinné vazby. Ona obdivovala vyspělost a chování této rodiny a poměřovala to s rodinou svou. Dle tohoto měřítka byla její rodina špatná, nevyspělá. Nechápala jí a duchovno... Prostě zde viděla dva úplné protipoly a přišla s tím, že se chce úplně od své rodiny distancovat a to prý kvůli svým dětem. Chce jim dát pouze to správné vnímání světa. Vysvětlila jsem jí, že náhody neexistují a že její děti potřebují poznat oba hraniční protipoly chování, vystupování ... a pokud jim toto vezme v dětství, budou se to učit jinak a často mnohem tvrději. Vysvětlila jsem jí, že pokud se ona cítí být tou oduchovnělejší, která ví jak by se kdo měl chovat, pak by nezatracovala svou krev ať je jakákoli, protože by chápala skrze lásku a ne skrze strachy.  

Občas my lidé máme pocit, že musíme něco změnit a jdeme tou nejlehčí cestou. Odstřihnout se od vlastní krve, vytrhnout své vlastní kořeny. Ono to tento život může vypadat jako dobrý krok, ale když se na to člověk podívá z pohledu generačního řetězce, zjistí, že místo vrážení kudly do srdcí svých blízkých (protože tak to ti odstřižení cítí a nenamlouvejte si, že to u vás tak není, je. Ale chování každého jedince je jedinečné a důvody proč to nevidíte nebo proč vám to nejsou schopni zdělit jsou různé), místo zapření své krve, by se člověk měl naučit žít v tom co generačně jeho rodina vytváří a pokud v tom bude touha po pochopení a lásce, tak se tím celé generace léčí. Protože všichni jsme se záměrně narodili do těchto rodin. Všichni jsme součástí celku, který by se měl uzdravovat a ne více potápět do hloubek strachů, zloby, nepochopení ... 

Ale zpátky k Emě.

Za několik let se Ema zamilovala. Dokud spolu jen chodili, udržovala vazby se svou rodinou. Jenomže pak přišla svatba a Ema na svou svatbu svou rodinu nepozvala. Udělala to všechno tak aby měla dobrou výmluvu, ve skutečnosti ale nechtěla, měla touhu se odstřihnout a v tomto svazku tam uvnitř jí znova její nevědomé pochody vedli v podpoře její touhy patřit jinam. Je to program, který převzala od jedné své tety, který se v této rodině objevuje čas od času u jedinců a projevuje se s čím dál větší intenzitou. Její rodina se trochu stáhla, ale stále se snažila dělat nějaké kroky k přiblížení. Jenomže každý krok byl špatný. Nakonec to šlo do hádek a úplnému nepochopení. Ema měla manžela, který ji v tom plně podporoval. Také měla dvě děti, které začala používat jako trest na její matku, tedy babičku těch dětí, kterou od nich odstřihla. Ema všem tvrdila, že je šťastná, ve skutečnosti si to ale namlouvala. Šťastná nebyla, doma nebyla sama sebou. Změnila sebe a tam uvnitř asi věděla, že je zde něco špatně, ale přesto si stále namlouvala, že vše dělá dobře a že to tak má být. 

Ema ke mě čas od času přijde, ale svou rodinu nechce řešit. Přijde pouze ohledně jiných životních situací. Není připravená, brání se vytáhnout na povrch něco ohledně své rodiny. Mám pocit, že se bojí, že její manželství by mohlo skončit a to prostě nechce.  Když to uzavřu, ona pouze nějakým způsobem opakuje chyby svých předků. Viděla jsem okamžik její budoucnosti, kdy se ona vrátí ke svým kořenům, to starší dítě  do svých 10ti let se stýkalo  s celou rodinou a i on ty vazby jednou obnoví, ale to malé po svatbě narozené dítě už k této rodinné větvi cestu nikdy nenajde. Je svou matkou ve hmotě odstřiženo. V jeho žilách teče krev všech předků, ale stalo se zde něco, co další pokolení dostane do vínku. 

Až příliš často ke mě chodí ženy, které své děti chtějí vykořenit, které chtějí popřít svou krev. Lidi probuďte se  NÁHODY NEEXISTUJÍ. Pokud by jste neměli patřit do této rodiny, pokud by jste neměli mít tyto geny, pak by jste se narodili jinde. 

Jak se zde projevuje svobodná volba ? V těchto případech svobodná volba je jen něco, co je nepochopeno, protože všechny tyto ženy jednají na popud svých vzorců duše, které je tlačí dělat to co dělají. Používat svobodnou volbu opravdově, znamená očistit se od destruktivních vnitřních programů, bloků, vzorců chování a vědomě poznat sám sebe skrze vnitřní jájství. Svobodnou vůli máme všichni, ale ne každý krok který děláme jde srze naší svobodnou vůli. Pokud nepoznáme sami sebe, své nevědomé pochody. Pak jsme loutkami svých vzorců chování, svých genů, svých programů a bloků .... 

Zkuste pochopit, že odtrhnout děti od rodiny, babiček, tet atd. není cesta lásky, je to cesta do pekel. A jak jistě víte, cesta do pekel na začátku cesty nevypadá jako něco špatného, je to něco co láká je to cesta iluzí. Teprve na konci té cesty je jáma která vás vcucne. Ta cesta je tu proto, aby jste měli čas se probudit.  

Nu naopak ta správná cesta není dlážděná růžemi, je to cesta skrze lásku a pochopení, která mění destruktivitu a každá změna jde cítit, ale ten konec stojí za to. 

Ať už uděláte cokoli, je to váš život. A jak se říká, vše je správné. I sebezničující kroky jsou správné. Jen je rozdíl, zda to není zbytečné, zda není lehčí konečně prozřít a pochopit, než se stále toulat v kruzích.  

Vaše Xariska vám všem přeje mnoho lásky a životní radosti.