Zamyšlení dnešního červnového dne

16.06.2019

Udělala jsem si menší túru, a jak tak jdu lesíkem, zastihnu se jak si broukám. Nic nového já si tak nějak broukám a zpívám neustále. Okolí už si na to zvyklo a občas mě na tuto mou neřest upozorní nějaká prodavačka či někdo, kdo to asi nevidí denně :-D Vzpomínám si jak jsem byla s přítelem u kasy a pokladní se na mě podívala a s úsměvem povídá. Jste hezky radostná, hrklo ve mě, jak to vlastně myslí. Asi jsem se zmohla na vyjevený výraz, protože přítel se usmál a říká, to je normální. Podívám se nechápavě na něj a on říká, zase si zpíváš. Jo aháááá, docvaklo mi to konečně. 
Ale zpátky k tomu mému výletu a k zamyšlení dnešního dne. 

Položila jsem si otázku, proč nejdu v tichosti a neprožívám tu krásu kolem, proč ruším ten klid svým zpěvem, i když jen tichým a v tom mi to docvaklo. Nechci slyšet to, co vše bych slyšet mohla. 

Začnu trochu od začátku. Už za mlada jsem dělala neuvěřitelné věci, abych svou mysl zaměstnala a tím pozornost převedla jinam. Rozčilovalo mi co dělám, ale tak nějak jsem si neuměla pomoci, dokud jsem nezjistila proč to vlastně dělám. A to uvědomění přišlo až kolem mého 30tého věku, dost pozdě nebo příliš brzo? :-D Toť otázka za milion :-D 

Například jsem všechno kolem sebe počítala. Když jsem seděla někde, kde byli dlaždičky počítala jsem je bez rozmyslu stále dokola. Například 1,2,3,4,5,6,7,8,9, po čase to samé ale v jiném pořadí 2,4,6,8, a 9  nebo 3,6,9, a zase po jedné, furt do kola, nemohla jsem si pomoci. Když jsem šla po ulici, byla to třeba dlažba, v autě patníky nebo stromy ... cokoli co se nějak opakovalo. Fakt mě to štvalo, uvědomovala jsem si, že je to zbytečné, ale nechápala jsem proč to dělám. 

Od mala jsem viděla a bylo to fajn. Nu já i slyšela, ale tomu jsem se ve skutečnosti nevědomky bránila a proto jsem tu svou pozornost zaměstnávala jak to jenom šlo. Už chápete ? Musela jsem na něco myslet a někam své myšlenky vést, abych přehlušila možnost slyšet duchovní svět.  Když jsem si to uvědomila a přestala to dělat, tedy aspoň v tak velké míře, otevřela se zde pozornost slyšet to co ke mně od mala chodilo. Slyším snad všechno mluvit. Poznala jsem co je to slyšet lidské myšlenky, nebo když pet lahev má strach ze své smrti, stůl co si chce povídat, auto které chce být přítelem..... ne nejsem blázen, dnes mám kolem sebe mnoho lidí, kterým se tyto věci otevírají či je už znají. Tehdy jsem se bránila nevědomky, pak přišlo období, kdy jsem si to naplno užívala, nu a dneska mám vnitřní touhu být normálnější a opět se vracím do toho zaměstnávat své myšlenky abych nemusela řešit kdo a proč to na mě mluví. 
Jsem od narození zvídavá a tak když na mě mluví nějaká bytost, zajímá mě i její život a nejen to co říká. A tak vlastně je zde u mě vnitřní nerovnováha v tom co nechat přicházet a co už nechci řešit :-D

Díky tomu, že mám své dary otevřené od mala, jsem v poznání vážně hodně napřed. Mnoho věcí nejde ani zveřejňovat a o mnohém nemohu ani u lidí stejně laděných mluvit. Ne proto, že by to nebylo zajímavé nebo že bych si připadala jako blázen. Ale protože jim nechci ještě otvírat tyto dveře, protože vím co nesou a u mnohých je to zbytečná životní tíha. Kdo je připraven, ten se to dozví, ale dnešní informace nejsou vždycky každému ku prospěchu. Někdy je mnohem lepší žít ten "normálnější" život. 

Proč tedy píši to co píšu? protože třeba pochopíte své myšlenkové pochody. Třeba si dáte sami sobě otázku, která by vás ani nenapadla. A nebo někteří z vás pochopí, že je čas mě s něčím navštívit a dozvědět se něco o sobě samých. 

Mým největším darem je vést lidi do svých niter. Ke svým vlastním pochopením a to ne nátlakem, že bych vše pootvírala, ale tak, že pomohu vysvětlit již otevřené dveře a nebo pokud držíte kliku a nevíte zda otevřít, navedu vás co to konkrétně pro vás znamená a aby jste si sami zodpověděli své otázky, které třeba máte uložené v nevědomí. 

Nu a ten kdo chce poznání, ty jsou vítáni ať už v mé praxi a nebo na nějakých mých akcích, kde ti co se vracejí často popisují své začátky a to co znají z osobních prožitků dnes. A co hodnotnějšího můžete dostat, než osobní prožitky druhých :-) Pochopení co to opravdu pro "normální" lidi znamená otevřít ty či ony dveře, uvědomění, že je tohle či tamto vůbec možné. Dar toho mít kolem sebe lidi se kterými mohu souznit a mít mnoho společného a to mnohdy i když to tak na poprvé nevypadá ... To je nedocenitelné. Si vždycky vybavím jednu ženu co poprvé přijela na víkendový seminář, přijela s kamarádkou a několik seminářů ráda říkala větu. "Nevím co tu dělá, já nic takového nemám" Dnes když to chce říci, je to spíše úsměvné, sama už je úplně jinde :-D 

Jsem trochu odbočila. I když ono ve skutečnosti všechno se vším souvisí. A tak dnešní zamyšlení nechám na vás samých a jdu na další svou túru a bloumat nad svým životem 

Vaše Xariska vám všem přeje požehnané roky.